Jeho jméno se objevuje na seznamu obětí represí, který v knize Z historie československých vystěhovaleckých družstev v Sovětském svazu (1923-1939) z roku 2015 uvádí Dušan Janák a Zdeněk Jirásek. Autoři píšou, že dne 2. března roku 1935 byl Bohuslav Huňa okrskovým lidovým soudem města Frunze odsouzen ke dvěma letům zbavení občanské svobody na základě obvinění z výtržností. Na základě informací z rozhovorů s potomky v Kyrgyzstánu, které ve své knize Interhelpo vydané v roce 2020 přináší Jaromír Marek Bohuslav Huňa v říjnu roku 1942 narukoval do Pracovní armády. Tam se jeho osud na okamžik protnul s osudem Rudolfa Horáčka. V Kirgizii nakonec setrval až do šedesátých let 20. století. V archivních složkách se žádostmi o výjezdní doklady, které se nachází ve fondu Ministerstva zahraničních věcí - Ruská pomocná akce, Praha v Národním archivu Čr se dokumenty Bohuslava Huni nepodařilo najít.
Bohuslav Huňa
Bohuslav Huňa se narodil roku 1915 v Horní Vsi v okrese Holešov a je synem člena Interhelpa Františka Huni (1877), který s rodinou do Pišpeku (dnes Biškek) na území dnešního Kyrgyzstánu odjel s prvním transportem Interhelpa 29. března 1925 společně s matkou Marií (1884), sestrami Annou (1911) a Marií (1921) a otcem Františkem (1877), kterému bylo přiděleno pořadové číslo člena družstva 135.
