Ondrej Pálinkáš

Ondrej Pálinkáš se podle informací, které na základě přístupu k dokumentům NKVD v archivech Státního výboru pro národní bezpečnost Kyrgyzské republiky získal Bolot Abdrachmanov, narodil v roce 1887. V Handlové na slovensku pracoval jako elektrikář. Do Pišpeku (dnes Biškek) na území dnešního Kyrgyzstánu odjel společně s manželkou Helenou (1886), dcerou Helenou (1911) a synem Vladimírem prvním transportem Interhelpa 29. března 1925 pod pořadovým číslem člena družstva 317.

Lukáš Onderčanin v knize Utopie v Leninově zahradě z roku 2021 píše, že Ondrej Pálinkáš v družstvu začal pracovat jako mechanik a zámečník. Odjezdu z Československa nelitoval. Právě naopak, v roce 1929 přijal sovětské občanství. V roce 1937 byl jako člen strany poslán, aby v dole Suljukta pomohl odvrátit hrozící sesuv v uhelném dole. Pálinkáš tady zřídil elektromechanickou dílnu. V roce 1938 ale ztratil stranické dokumenty, za což ho strana potrestala vyloučením ze svých řad a o pár měsíců později byl obviněn, že jako tajný agent mezi členy Interhelpa shromažďoval vojenské informace ve prospěch Československa.

Ondrej Pálinkáš, zdroj: Národní archiv České republiky, fond Ministerstva zahraničních věcí - Ruská pomocná akce, Praha

Ve vyšetřovacím spisu NKVD se píše, že bydlel ve městě Suljukta v Ošské oblasti Kyrgyzské SSR, kde pracoval jako vedoucí elektromechanického oddělení dílny v dole. Dne 13. června roku 1938 byl zatčen a 23. září téhož roku odsouzen k trestu smrti. Jeho tělo se našlo v dosud jediném odkrytém masovém hrobě z období velkého teroru na území Kyrgyzstánu nedaleko vesnice Čon-taš. V archivním spisu se objevuje poznámka, že jeho případ měl být 7. září roku 1957 přerušen.

Jeho dcera Helena Palachová-Pálinkášová se v roce 1952 vrátila ze Sovětského svazu zpátky do Československa. O osudu svého otce nemohla podat úplné svědectví, ale do oficiální sbírky vzpomínek, která vyšla k padesátému výročí založení Interhelpa, se jí podařilo dostat informaci o tragickém osudu svého otce, když napsala: „Můj otec, elektrikář Ondrej Pálinkáš, patřil mezi nejobětavější pracovníky a funkcionáře Interhelpa. I on byl mezi několika interhelpovci, kteří byli v období kultu osobnosti nezákonně a bez provinění zatčeni. Otec se z vězení již nevrátil.“