Antonín Jílek

Do Frunze (dnes Biškek) na území dnešního Kyrgyzstánu odjel společně s přítelem a kolegou Josefa Skalického druhým transportem Interhelpa 12. července 1926 pod pořadovým číslem člena družstva 163. Pracoval jako topič v továrně na látky.

Dne 28.června 1941 byl zatčen. Nad důvody, které vedly k jeho zatčení se v rozhovoru s Jaromírem Markem v jeho knize Interhelpo vydané v roce 2020 zamýšlí Karel Najman, dítě československé komuny Reflektor, kde se jeho rodiče s Antonínem Jílkem seznámili, protože i on byl jejím členem. Právě on je přesvědčil, aby z Reflektoru přešli do Interhelpa. Když do Frunze v roce 1941 dorazili, bydleli s rodinou Antonína Jílka v jednom bytě. Karel Najman, kterému tehdy bylo devět let, říká: “Vím, že se nedlouho před naším příjezdem oženil s Ruskou a měli malé dítě. Někde v hospodě u piva měl říct, že nesouhlasí s režimem. A představte si, jeho vlastní tchán jej udal. Přišli, sebrali jej.”

Podle informací ve vyšetřovacím spisu NKVD se Antonín Jílek přiznal, že byl nepřátelský vůči stávajícímu režimu a to v období od roku 1939 až do dne svého zatčení. Prováděl kontrarevoluční agitaci mezi obyvatelstvem zaměřenou na diskreditaci činnosti prováděné Všesvazovou komunistickou stranou bolševiků a sovětskou vládou. V pomlouvačné formě hovořil o Stalinově ústavě, sovětském tisku, vyprávěl vtipy, diskreditoval vedoucí představitele sovětské vlády, chválil fašistický systém v Německu a vedl poraženeckou propagandu proti sovětské moci ve válce Německa se SSSR.

Soudní rada pro trestní záležitosti Frunzského oblastního soudu Kirgizské SSR 9. října roku 1941 odsoudila Antonína Jílka k deseti letům odnětí svobody. Zpátky už se ale nikdy nevrátil. O jeho dalším osudu nic nevíme. Neznáme ani místo, ani datum jeho úmrtí. Pavel Pollák ve své knize Internacionálna pomoc československého proletariátu národům SSSR vydané v roce 1961 uvádí jako rok jeho smrti 1942. Dne 25. června roku 1958 byl rehabilitován.